Konec všemu

 

Posuďte sami. Přišel ke mně na návštěvu můj kamaráda tvářil se dost divně.Zeptal jsem se, jestli se mu nepřihodila nějaká nepříjemnost – a on mi váhavě odvětil, jak prý se to vezme.V každém případě se stalo něco, co už nelze vzít zpátky.Podíval jsem se na něj – nebylo pochyb, že to myslí doopravdy. Nevěděl jsem, jak se mám zachovat. Je tokamarád a neměl bych ho nechat na holičkách. Zároveň mi bylo jasné, že nemá nemá smysl ho litovat.

Je to definitivně pryč, prohlásil náhle. Neztrácej naději, odvětil jsem rezolutně. Všecko lze nějak napravit. Vrátit zpátky…Nenechal mě dokončit větu. Chceš se vsadit, že se mýlíš?A o co?Třeba o milion.

No – byla to ztřeštěná diskuze. Podíval se na hodinky a prohlásil, že teď už dá v sázkutřeba krk. Na okamžik mě napadlo, že mu přeskočilo.Nezbláznil jsem se, zasmál se. Právě teď mi musíš dát zapravdu… V této chvíli definitivně skončil rok dva tisíce osm…