Toxoplazmóza a kočka

Už pět let s námi žije tlustý rozmazlený kocour. Prožil s námi dobré i zlé časy, stěhování i příchod nového malého člena rodiny, který na začátku vážil dvakrát méně kilo než on a teď si už spolu hrají. Jestli jsem v těhotenství měla strach z toxoplazmózy? Ano a veliký. Proto jsem se pídila po všech dostupných informací a snad všechny lékaře otravovala otázkami. Díky tomu jsem se Eliota nemusela vzdát a miminko je zdravé.Když jsem se zeptala svého gynekologa, jestli můžu mít kočku, když jsem těhotná, řekl mi, ať se jí vyhýbám. To šlo ale v bytě dost těžko, obzvlášť když s námi náš mazlíček spí i v posteli. Krevní testy na toxoplazmózu, na které mě lékař poslal, dopadly naštěstí negativně a tak jsem se vydala ještě za zvěrolékařem. Ten mi sice řekl, že stejné testy u zvířat jsou dost obtížné a nespolehlivé, nicméně mě ujistil, že kočky trpí toxoplazmózou průměrně jen jednou za život a to ještě jen pár dní a nejčastěji v prvním roce života. Abych toxoplazmózu chytila, musely by se mi kočičí exkrementy dostat do těla (krví, ústy…). Na závěr mě ujistil, že je opravdu větší pravděpodobnost, že nemoc chytnu z výše zmíněné zeleniny nebo masa.

Doma tedy kočičí výkaly dostal na starost přítel a já dbala více na hygienu rukou a také míst, kde se Eliot pohyboval. Díky tomu, že jsme se ho nezbavila, jsem zažila neopakovatelné okamžiky, kdy chodil komunikovat s mým bříškem. Jeho vrnění miminko v bříšku uklidňovalo a několikrát se stalo, že se směrem k němu otočilo, aby na něj mohlo „zaťukat“. Maminky nevzdávejte se svých mazlíčků, pokud to není opravdu nutné nebo nemáte přes všechna ujištění nepřekonatelný strach o své dítě. V tom případě ho svěřte pokud možno lidem, které znáte, abyste věděla, že se bude mít dobře.