Klidně si znej Jula Verna

Své těhotné ženě už před lety hladíval sotva vystouplý pupík a vnucoval jeho obsahu lákadla v podobě propoceného trička, jež zaručí dostatek adrenalinu pro správného chlapa. Jaké zděšení bylo, když mimino místo cyklistické kombinézky oblékalo dupačky s beránkem a ve věku batolete věnovalo upřímné nadšení leporelu a ne koloběžce…

Tatínka sportovce znejišťovala nejen výrostkova sportovní antipatie, ale také zřejmý a po nikom nepoděděný sportovní antitalent. Nakonec, dle osobních zkušeností usoudil, že z obrázků kluk rychle vyroste a dostane rozum. Jenže kluk vyrostl, a protože dostal rozum, k obrázkům přidal i písmenka. Marně otec přesvědčoval svým fit tělem, podbízel zaručeným dívčím obdivem a vyhrožoval tresty, kluk byl právě „dva tisíce mil pod mořem“. Potom tatínkovi došla trpělivost…

I uvědomil si, kdo je doma hlava rodiny a jako správný vůdce použil tvrdé zbraně. Kluk směl za každých patnáct kilometrů přečíst šedesát stránek. A protože kluk měl tátovu taktiku takříkajíc v krvi, aby měl na prázdniny vystaráno, přednost dával dovolené, kde se dalo ujet najednou tři sta kilometrů a v batohu vést dvě „tlusté bichle“ jako náležitou odměnu.

Možná by vás zajímalo, co na to všechno maminka. Potom vás mohu ujistit, že maminka jako správná ženská byla taky velká čtenářka, a protože byly věcí mezi nebem a zemí, mezi kuchyní a ložnicí, mezi maminkou a tatínkem, měla povoleno stejnou taxu šedesáti stránek už za pouhých deset kilometrů! .-)

Nejen stravou živ je lid. Četbou, sportem nakrm tělo, aby duši nebolelo. A byl doma mír a klid.