K zamyšlení….

 

„Ale je trpělivá?“ „Nechci, aby byla příliš trpělivá, jinak se utopí v moři sebelítosti a beznaděje.“ „Ale Pane, myslím, že ta žena v tebe ani nevěří.“ „Nevadí, to se spraví. Tahle je dokonalá. Má přesně správnou dávku sobectví.“ „Sobectví? Copak to je nějaká ctnost?“ Bůh přikývne: „Kdyby se nedokázala občas od dítěte oddělit, nepřežila by to. Ano, to je žena, kterou požehnám dítětem, které nebude dokonalé. Ještě to neví, ale bude jí co závidět. Nikdy nic nebude brát jako samozřejmost. Žádný krůček pro ni nebude něčím obyčejným. Až její dítě řekne poprvé máma, bude svědkem zázraku a bude to vědět. Dovolím jí, aby viděla jasně věci, které vidím já – lhostejnost, krutost, předsudky – a dovolím jí, aby se proti nim postavila. Nikdy nebude sama. Budu jí stát po boku každou minutu každého dne jejího života, protože ona dělá moji práci.“