Jen s tátou!

Jednou jsem se přistihla, jak v němém úžasu naslouchám básničce, kterou si můj muž vymyslel, aby nemusel číst, jelikož ve své podstatě čte děsně nerad… „Byla jednou jedna princezna, byla moc krásná, a moc líbezná, a ta čekala na prince, až vrátí se jí z blázince.“ Byla to zvláštní chvíle, věděla jsem jak asi bylo Štěpánkovi, když se Borůvka nechala oblbovat kukadlama, zatímco on produkoval KVALITU.

Při refrénu: „Umba bariba čuk čuk bugy, umba bariba čuk čuk bugy…“ mi dítě přišlo dát čichnout podpažíčko, protože se s tátou deodorantovali, směla jsem pohladit buclaté tváře, protože se s tátou holili a pročísnout slepené kadeře, protože přistihl tátu s gelem na vlasy. S veškerými procedurami jsem ale byla už srozuměná i bez vjemů, jelikož se z koupelny v pravidelných intervalech ozývalo „Já chci taky.“ „A teď já tobě…“, což otec snášel bez hnutí brvy, až do okamžiku, kdy došlo na stahování předkožky…

Lepidlo na syna chvátá, všude dobře, kde je táta