Je to na levačku

Žijeme v jiném století, a to jediné je na Majdě jiné. Sotva se naučila držet tužku, používala levou ruku, sotva popadla vidličku, držela ji neomylně v levé. Také křídou kreslí jako drak, ovšem levou ručkou. No a co? Manžel je levák, tak je to docela pochopitelné. Geny jsou jedním z předpokladů, proč naše dítko nebude používat pero, co se rozmazává, ale že by snad leváci byli méně inteligentnější, či šikovnější?

Být levák neznamená zároveň být levý na obě ruce. Spíše naopak. O levácích je zřejmé, že mají umělecké nadání a talent na cítění vnitřní krásy. Ovšem i tím mohou být jiní a to není vždy výhra. V minulých dobách, vše co se vymykalo průměru, bylo automaticky zavádějící a tedy hodno strachu. Levačky mívaly údajně magickou moc a jako čarodějnice skončily i na hranici. Jelikož se tehdy ale gramotnost příliš nenosila, patrně šlo zase jen o držení lžíce. Ovšem ani dnes se prarodiče nemohou na běžné počínání leváků dívat: „Ježkovy oči, já to ukrojím za tebe, ať si neublížíš,“ apelují často na krájení z druhé strany, pohoršuje je také sklon písma. Naštěstí mladší generace je k těmto skutečnostem tolerantnější, obyčejně jen mile žasne: „Jé, vy jste kuřačka… lesbička… levačka?“ Vyjde to takřka nastejno…

Levákům praváci pochopitelně nevadí, ale monopol na praváka stále trvá. I v době, kdy se potýkáme se zákony na registrované partnerství osob stejného pohlaví, se ještě stále setkáváme s názory, že není na škodu, když dítě přeučíme, bude potom umět všechno na obě strany. A z některých levopraváků se skutečně stali roboti, s narušeným programem osobnosti, který nelze restartovat. Narodili se jako leváci, ale roky jim vsugerovávali, že jsou špatní, až tomu sami uvěřili, a aby splnili očekávání, začali i koktat, v noci zdravit měsíc nebo se počurávat. Zkrátka z pocitu handicapu si postupně handicap vytvořili. Možná se má stromek ohýbat dokud je mladý, ale zlozvyky těla rozhodně nevyženeme z hlavy. Mozek totiž vysílá z pravé hemisféry zmatečné signály. Co se děje? Mám se vzbouřit? Protože s panem mozkem si neradno zahrávat, mnohem více se tu uplatní pořekadlo: nehas, co tě nepálí a našim dětem se tak snad už přeškolovací poradny vyhnou. Cožpak záleží na tom, v jaké ruce budete mít „kliku“? .-)