Deník strejdy Marka 10

To konečně pochopili i všichni členové rodiny. S velikou chutí mi poslední dobou vyprávějí historky, které se ti ostatní z různých důvodů pokusili zatajit. Například z babičky vylezlo, že o tom, že se Kuba ptal maminky, jak dlouho u nich bude brácha Honzík bydlet (viz. minulý Deník), sice z doslechu ví, ale její dcera jí to nikdy oficiálně nepřiznala. Každopádně vypadá to, že pár pokračování díky laskavosti nejbližších příbuzných dohromady dáme.

Ať žije školka!

Něco jsem vám minule slíbil. Školku! Až jednou bude psát Jakoubek vlastní paměti, určitě v nich bude hned několik stran věnovaných právě tomuto tématu. Mimochodem, jak usoudíte z následujících řádků, jistě poprávu.

Než se pustím do školkovských historek, které, byť v jiném obsazení, znáte dobře určitě i vy, musím říct, že v jednom se můj drahý synovec opravdu nepostrýčkoval (nenapadl mě lepší výraz). Do školky se na rozdíl ode mne regulérně těšil. Dokonce se kvůli tomu dobrovolně naučil i věci, které předtím se sveřepostí sobě vlastní odmítal – například chodit na záchod na mísu.

Myslím si, že i ostatní členy Kubíkovo nadšení poměrně zaskočilo. Zvlášť proto, že ve školce logicky na začátku patřil mezi nejmladší a tudíž nejzranitelnější. Babička dokonce několikrát nahlas vyjádřila obavy z toho, že ostatní děti budou Jakoubka mlátit. Prý je to, při vší úctě, tak trochu naivní dobrák. Vycházela tak z faktu, že Jakoubka sem tam při svých občasných návštěvách propleskla jedna z vyhlédnutých potenciálních nevěst, o půl hlavy menší Adélka.

Trošku se zklidnila v momentě, kdy její vnuk zcela negentlemansky vrátil slečně dluhy i s úrokem. „Představ si, když přišli, střihnul ji jednu hned mezi dveřma. Chudák, jen koukala, byla to dost rána a vůbec ji nečekala,“ sdělovala mi nadšeně do telefonu babička a dodala, že od té doby Kubíka subtilní dívenka nebije. „Tak ono to třeba ve školce nebude tak horký,“ libovala si babička. A pak, že ženy neschvalují domácí násilí!

Vole, vole, dědo

Vyslovený optimismus ztratila babička už po pár dnech. Pravda, Jakoubek ve školce viditelně nestrádal. Zvláště na začátku hned po příchodu plakal, ale obávám se, že stejně jako v dalších případech to bylo z čistě zištných důvodů, protože na to předem upozorňoval a upozorňuje dodnes, jelikož pochopil, že taktika slz v sobě skrývá vidinu atraktivní odměny v případě ztišení. Mimochodem, zvláštní je, že slzy zkouší jedině na svou matku, v případě otce si to nedovolí a mě o výsledcích (přesněji o tom, co z toho káplo) jen zběžně informuje. V okamžiku, když se za maminkou zavřely dveře, byl klid. Alespoň to tvrdily paní učitelky.

To, co se v okamžiku Jakoubkova vstupu do školky změnilo, byl slovník. Tak například dědu již po měsíci začal můj synovec opatrně oslovovat „vole, vole,“ s tím, že Dominik mu tak říká. Babičku zase pravidelně týrá všemi možnými slovy se slovním základem prd. Nevěřili byste tomu, kolik jich je a s jakou razancí a přesností umí v tom případě vyslovit obávané „er“. Když to nejde jinak, jde kolem paní Prďátková, nebo uprostřed písničky, kterou zanotuje, slyšíte cosi jako prdlinky, prdlinky. A jak zajásal, když v televizi slyšel cosi o prďolovi, kterej tu čepuje pivo! Já vím, je to už klasika, ale před 22. hodinou? Neměla by se na to mrknout Rada pro televizní vysílání?

Auto musel vrátit

Chudák babička. Je fakt, že Jakub zjevně zneužívá faktu, že právě ona reaguje na první našlápnutí. Například, když se s nevinností sobě vlastní zeptá, zda nosí tanga. Na druhou stranu to, že na mě bylo zasyčeno, když jsem prohodil, že jestli to řekne ještě jednou, dostane na prdelku, považuji za šikanování. Nevěřím, že by právě tohle slovo bylo pro Jakoubka neznámé.

Na babičku a vůbec všechny, kdo se uvolili vyzvedávat Kubíka ze školky, čekal ještě jeden důležitý úkol. Kontrolovat, zda náhodou sebou nevláčí domů některou z hraček, opatřených evidenčním číslem tamního vzdělávacího ústavu. Například švagr až po příchodu domů zjistil, že jeho syn se rozhodl rozšířit již tak široký osobní autopark mixem. Pro ty, kteří netrpí úchylkou pro zemědělské a stavební stroje – to je ta otáčející se míchačka, v níž se převáží na stavbu beton. A to přesto, že úplně stejné auto už doma měl. Prý se tvářil tak trochu smutně, když ho druhý den ráno odevzdával zpět paní učitelce.

Strejda Marek