Jaká je dětská duše?

Hned první přednášky nám došlo, že mazlit se tam s námi nebudou a začaly léta tvrdé dřiny, zkoušek, seminárek, ale i nových kamarádství. Ještě musím pro upřesnění dodat, že můj sen – tedy stát se novinářkou, se mi nakonec splnil. Tak jako tak, i těch pár let strávených v redakci místního deníku jsem si užívala se všemi radostmi a strastmi. A jak to tak chodívá, v rámci úsporného řešení (tedy řešení ve stylu: vyházíme zkušené a zapracované novináře a místo nich vezmeme nemehla, která neumí psát, protože je to levnější), jsem se ocitla na pracovním úřadě. Po nějaké době, kterou jsou strávila doma (a neskutečně trpěla) a nějaké době strávené brigádničením, se mi poštěstilo. Ocitla jsem se tak na nové cestě, která mě díky vysoké škole zavedla přímo do jedné z našich základních škol. Moje cesta za poznáním dětské duše (ale vlastně i té mojí) začala…

Sotva Miriam nastoupila do školy, život jí udělil pořádný štulec. Sama zatím děti nemá, a protože je jen o pár let starší než její žáci, toužila k dětem přistupovat kamarádsky. Ovšem záhy pochopila, co je to TA školní puberta a začala vidět svět z druhé strany… za katedrou! Nenechte si ujít další vyprávění mladé kantorky Miriam…