Život bez auta

 

Už když jsem byla těhotná, kamarádky mě popichovaly, že bych si měla udělat co nejdříve řidičák, protože s malým dítětem bez auta jsem ztracená. Co když se něco stane a budu muset honem k lékaři? A co kydž bude pršet a budu potřebovat akutně někam vyrazit? A co dovolené, jak se na ně dopravíme? Moje odpověď vlak, autobus, kolo, pěšky, taxíkem či v nouzi využití souseda, byly vždy strhány kritikou. I dnes, kdy už je našim dětem 10 a 6 let, se stále setkáváme s překvapenými reakcemi a slovy „já už si život bez auta neumím představit“.

 

Náš život je díky absenci auta daleko dobrodružnější, všichni jsme zvyklí využívat autobusy a vlak, na dovolenou si vystačíme s koly, na kterých vyrazíme klidně 100 km daleko. Stačí jen po cestě najít jeden záchytný bod na přespání a dobrodružství může začít. Díky takovým dovoleným jsem se naučila vyjít s málem. Pro čtyřčlennou rodinu zabalím do dvou batohů, když byly děti hodně malé, byl navíc jen jeden batůžek na plenky a přesnídávky. Stejně jako moji známí nechápou dovolené a život bez auta, já zase nechápu, proč tahají na týdenní dovolenou v Čechách pro tři lidi tři kufry nebo jestli se jim vyplatí kvůli dvěma kilometrům do práce, v zimě škrábat půl hodiny slo na autě.

 

Ale zatímco já se prostě na život s autem neptám, nás se ptá někdo neustále. „A jak jezdíte do práce? A jak děti do školy? Nevadí jim to? A co když se něco stane? A jak jezdíte nakupovat?“ Spousta lidí dnes prostě nedokáže pochopit, že bez auta se dá normálně fungovat, dokonce bych řekla, že se cítím svobodnější a bohatší. Neutrácíme za benzín a neživíme pojišťováky drahým povinným ručením, zato si kdykoliv vyjedem na kole na čerstvý vzduch a neztrácíme čas ve smradlavých kolonách. Pravda, někdy auto potřebujeme, třeba když kupujeme nábytek apod., stane se to tak jednou za rok a to nám ochotně vypomůže soused nebo můj táta. Prostě život bez auta není o nic chudší než ten s autem, jen je trochu jiný, ale i tak plnohodnotný.