Hrůzy noci
Snad se mi to jen zdá, pomyslela si, ale naskočila jí husí kůže.
Ne, tohle nebyl sen, vyděsila se. Kdosi došel až ke dveřím
jejího pokojíku. Zastavil se, jako by se rozmýšlel, zda má zaklepat.
Aninka hbitě vyskočila, aby se zamkla, ale už bylo pozdě. Někdo
stiskl kliku a vešel. Velká, silná postava, ozářená slabým světlem
lampičky. Kde se tu vzala? Dívka se rychle skrčila pod gauč.
A vtom si jí blesklo hlavou, že zapomněla zavřít dveře na zahradu.
Vetřelec se zatím zastavil před jejím úkrytem. Velké boty chvilku
přešlapovaly, jako by ten člověk uvažoval, co dál. Nakonec začal
otvírat skříň, zásuvky…Chtěl něco ukrást? Ovšem kdyby zjistil,
že ho viděla, chtěl by se zbavit svědka!
Anince se hrůzou zastavil dech, třásla se, z čela se jí lil pot.
Mohla by doběhnout ke dveřím a utéci? Ale co kdyby ji chytil?
Nedalo by mu práci ji dohonit. Má možná nůž- Nebo ji chytí za krk?
Stiskne rukama –
Muž si zatím sedl na gauč a zafuněl. Snad zatím neví, jsem tady…
Ale co když to zjistí? Anince se zatmělo před očima, cítila, že
omdlí,,,Když se skácí, ten člověk to uslyší A potom…Naši budou
plakat – už je neuvidím…
Vtom zaslechla, že někdo odemyká dveře. Chlap vyskočil z gauče
a běžel zpátky na zahradu.
Aninko, kdepak jsi? volala maminka a vešla do pokojíku. Hrůzy
noci skončily.