Falešná váza

Bohužel jsem to poznal až pozdě, když už se schylovalo k tragédii.

Tehdy jsem o tom neměl ani tušení. Váza, mírně baňatá, avšak

poměrně vysoká, stávala u nás na prádelníku, pokrytém starobylým

šátkem. Občas ho někdo vyklepal – já jsem to nebyl – a utřel na

prádelníku prach.

Žili jsme, celá rodina, poklidně v menším městě, kde se nic zvláštního

nedělo – leda se pohádaly dvě ženské nebo se muži v hospodě napili

víc, než bylo zdrávo.

Celá rodina, to byl děda, otec s matkou a my, dvě odrostlejší děti.

Což byla má čtyřiadvacetiletá sestra, povoláním účetní – nikdy jsem

nepochopil, jak se tím mohla živit. A potom jsem byl já, student

posledního ročníku místního gymnázia – který už měl začít přemýšlet,

jaké si najde zaměstnání.

Otec by byl uvítal, kdybych po něm převzal obchod se smíšeným

zbožím, leč to jsem neměl v nejmenším úmyslu. Měl jsem plány,

o kterých jsem zatím raději nemluvil. Vždycky mě lákala práva,

ale vysokou školu jsme tady neměli.

Takže jsem potají spřádal možnosti, jak se z nějakého důvodu a bez

konfliktu s rodinou šikovně vypařit. Nebylo to věru jednoduché !

Netušil jsem ovšem, co si tím – tedy sám sobě – způsobím…

Zatím co jsem se vzdálil, vypukla v mém rodném městě panika.

Kde se vzali, tu se vzali, objevili se tam policajti. Pátrali po

nějaké mrtvole – nezemřela prý přirozenou smrtí. Vyslýchali

postupně kde koho, ale nikdo zatím nebyl podezřelý.

Někdo si vzpomněl na mne – a už jsem v tom lítal.

Nebylo těžké mě najít. Pouze jsem nechápal, co ode mne chtějí.

Co jsem měl údajně provést…

Co víte o té mrtvole? zeptal se mne nadporučík, který se mi

představil jako Gregor.

Nevím, o čem mluvíte? podivil jsem se.

Mluvím o té mrtvole! řekl Gregor. Asi víte, proč jste z města

zmizel.

O žádné mrtvole nevím! bránil jsem se.

A co ta váza na prádelníku? Záhadně zmizela!

Myslíte, že ji vozím s sebou?

Nebylo těžké prokázat, že ji nemám v cestovní brašně.

Zato se zjistilo, že ji z prádelníku někdo ukradl – dostal se

zřejmě dovnitř přes otcův obchod.

Doma chodili všichni brzo spát – a prach asi nikdo delší

dobu neutíral.

Tak jste z toho venku, usmál se na mě nadporučík. Jak – a

p r o č ji někdo ukrad – to musíme teprve zjistit. Asi v ní byly

nějaké důkazy. Takže to vlastně byla – falešná váza.

Což mě ale opravdu nezajímalo. Zajímalo mě jen studium

práv, které mi hned na začátku způsobilo takové h l o u p é

a nepříjemné potíže…