Dvojité útraty

Nezanedbatelnou položkou je oblečení, ze kterého holky rychle vyrostou. A protože je ráda oblékám stejně, než seženu dva podobné kousky v bazárcích, pěkně se naběhám. Nové oblečení kupuji méně a buď stejné nebo maximálně v jiném odstínu.

Další kapitolou jsou hračky. Máme jedno pískoviště, jeden bazének, ale už dvě motorky, dva kočárky s panenkami, dvě houpačky. Když jsem je pořizovala, tak se babička rozčilovala, že je rozmazlujeme, že přece může jedna počkat, zatímco se druhá houpe. Řekla jsem jí, že na takové scény nemám nervy a brzy mi dala za pravdu. Našla na půdě jakýsi vozíček a vymyslela, že v něm bude holky vozit po dvorku. Jenže do vozíčku se jí vešla jen jedna. Takže je střídala a samozřejmě ,ta co se nevozila, řvala. Pak už řvaly obě a do toho ještě řvala babička: „Počkejte, teď je na řadě Magdička. Počkej, povozím Michalku a pak půjdeš zase ty.“ Takovým dětem se to těžko vysvětluje. Mně se jim taky těžko vysvětluje, že: „vidím, že jsi spadla a potřebuješ pochovat, ale já teď zrovna přebaluji pokakanou sestřičku,tak musíš počkat….“

Mít dvojčátka je krásné, ale občas docela stresující. Maminka se totiž nedá koupit dvakrát.