Dramatický příběh, byť toliko jepičí

„Nemáš potuchy, co já musím v životě stihnout! Nejdřív se vyvinu z larvy, potom vyletím ven, znovu se svléknu -“„Proč znovu?“„Protože nejdřív jsem ještě nedospělá, ačkoliv už lítám, proto se musím znovu svléknout a pak se teprve stanu dospělým hmyzem.“„Jak to víš?“ nevěřil komár a posměšně zapískal.„Přečti si odbornou literaturu, tam to najdeš, jestli umíš číst!“ odsekla jepice. Komár jí už začal rozčilovat.“My to známe z našich jepičích legend.““A co musíš teda všecko stačit?“ nedal se komár a kvapně uhnul nějakému nebezpečnému otevřenému zobáku.„Když jsem konečně dospělá, musím si vyhlédnout partnera. Zatančím si s ním nad řekou, to je krásný obřad, máváme křídly a vznášíme se ve výšce., tam se pomaličku zastavíme a zase se snášíme dolů – a tak to jde pořád dokola…. Když je krásně a nefouká vítr, tančí nás takhle celé tisíce, možná miliony. A potom naklademe vajíčka…“„A čím se přitom živíte?“ „Ničím, my nemáme ani ústa a místo trávícího ústrojí jenom vzdušný vak…“„Dej pokoj,“ zatřepetal se komár, „Nemít co jíst a za pár hodin umřít!“„Jakých hodin? Někdy žijeme celé dny, ba snad dokonce týdny!“„Než tak dlouho trpět hlady, to radši nic!“ rozhořčil se komár. Přestal být opatrný a – už nestačil uletět před otevřeným zobákem. Krátký život, politovala ho lítostivě jepice.Sama si potom šťastně užívala světa ještě pár roztomilých dnů, než v klidu umřela..