Do velké postele

Ale jak ho v ní naučit spát? Zkusila jsem to nejdříve v jeho 30 let staré postýlce, kterou mi před narozením Adíka, moji rodiče snesli z půdy a potom jsme ji drbali a drbali…. Stáhla jsem dolů rozvrzanou postranici a Adámka uložila. Ten jakmile zjistil, že může z postýlky ven, únava, neúnava, už si to štrádoval do obýváku zjistit, co vlastně máma dělá, když on už má jít spát. Tak to by nešlo. Zhodnotila jsem neúspěšný pokus. Zkusíme to jinak. Adíka jsem uložila do postýlky a postranici nechala nahoře, o půlnoci jsem ji pak stáhla dolů. A hned ráno jsem zjistila první výhody toho, že si může vylézt sám. Místo abych musela na jeho „Maminko ven“, případně „Maminko mlíčko“, vylézt z vyhřátého pelechu, vylezl si sám a než se chtělo mě, zatím si pohrál v pokojíčku. Adík má teď rozhozený rytmus, takže vstává kolem půl šesté a já jsem za tu hodinku co mě nechá dospat, opravdu vděčná. Ukázala se ale i nevýhoda. To se takhle Adík ve tři ráno rozhodl, že by si s mámou chtěl popovídat o zážitcích celého týdne a šupky dupky ke mně do postele. Je to rozený vypravěč, dozvěděla jsem se, o babičce a jejích psech, o tlustém tuleňovi a jeho miminku ze Zoo, o tom, jak se bál jít s tátou na tobogán, a s důležitým přikyvováním mi také sdělil, že se těší na plavání druhý den. Pak mi ještě nadhodil část říkanky a já mu dobrou čtvrt hodinu zpívala. Jenže ve tři ráno se mi opravdu nechtělo vstávat, zavelela jsem, že se jde spát a bylo. Tentokrát byl až do rána v posteli se mnou, občas se vzbudil pro pomazlení a pak zase spal. Ráno pak odcupital za tátou, já byla jak přejetá parním válcem. Je to týden, někdy vydrží v postýlce do rána, jindy mi jde v noci dokazovat svou oddanou dětskou lásku a jak říká „Ohřát“ se k mámě pod peřinu. Tu svou si totiž odkopává a ve spacáku bohužel spát nechce. Jen doufám, že to do těch dvou let zvládne a už bude spát sám nejen v posteli, ale i v pokoji. Občas totiž musím být v pokoji ještě s ním, ale co, až se za pár let nebude chtít mazlit a máma bude „trapná“, budu mít na co vzpomínat. Na noci s malým umazleným rozumbradou…..

TIP:

Kdy je vhodná velká postel?

Na to není jednoduchá odpověď, podle mého soukromého průzkumu, je ideální doba mezi 18 a 24 měsícem.

Z důvodu druhého těhotenství ale některé maminky stěhovaly své ratolesti do velké postele již krátce po prvních narozeninách.

Výjimečně dávají rodiče své děti do postýlky až kolem třetího roku věku.

Na čem se shodují všechny je, že postel musí mít zábrany a první týdny pod ni přeci jen ještě daly matraci nebo peřinu, pro zmírnění případného pádu. Děti jim ale z postele vypadly jen výjimečně.

Prostě, když už máte dítě, je každá rada drahá. Proto budeme vděční za jakékoliv tipy, rady a nápady, které pomohou ostatním mámám překonat starosti s našimi dětmi. Deset nejlepších rad každý měsíc uveřejníme v tištěném periodiku Moje rodina a já a jejich autory odměníme krásnými dárky.