Do velké postele 2

Nápad na velkou postel byl skvělý, realizace horší. Vedle nové postele jsem nechala starou postýlku jako nouzové řešení. První týden probíhal následovně. Uložila jsem Adíka do velké postele, přečetli jsme pohádku, popřáli si dobrou noc a odešla jsem. Minutu na to, byl u mě v obýváku. A tak pořád dokola, 10x. Pak už za velkého řevu putoval do malé postýlky a byl klid. V noci jsem ho přendala do velké, někdy za námi přišel do ložnice, někdy ale v posteli vydržel až do rána. Druhý týden už to bylo trochu horší. Naučil se totiž zdolávat i vysoké laťky u malé postýlky. A tak jsem pomalu zvažovala její poskládání a definitivní přechod do velké postele. Jenže jak ho v ní udržet? Nejhorší to je přes poledne, to je venku světlo a Adíka to láká ke slezení a hrám. Musela jsem přistoupit k radikálnímu kroku a protože jsem mu ještě neukázala, jak se dají za pomoci schůdku, otevřít dveře, uzavřená místnost ho bezpečně udrží v pokoji, kde to později vzdá. Potíž je ale v tom, že stejně sleze, lehne si za dveře a s pláčem usíná za nimi. Stačí půl hodinky a už ho přenáším do postele. Ne tak ale v poledne, to si musím lehat k němu a držet ho za nožičku, dokud neusne. I když se snažím důsledně a důrazně opakovat, že musí spát v posteli a pořád ho tam přenáším, stále se nedaří.

Dnes proto pro vás nemám tipy, ale naopak uvítám ty vaše. Jak přimět 21 měsíční batole, aby neslézalo z postele a v klidu spalo?

Prostě, když už máte dítě, je každá rada drahá. Proto budeme vděční za jakékoliv tipy, rady a nápady, které pomohou ostatním mámám překonat starosti s našimi dětmi. Deset nejlepších rad každý měsíc uveřejníme v tištěném periodiku Moje rodina a já a jejich autory odměníme krásnými dárky.