Do manželství vzpruhu…

Muž totiž není k přemýšlení naprogramován. On dedukuje, simuluje, kóduje, ale nikdy, nikdy nepřemýšlí. Pokud ano, pouze zkouší své možnosti. Podobně jako žena, která se touží postavit k úžasné sukni, věcně sdělit: „Budu ji mít na sobě jen dvakrát v životě, nevyplatí se mi!“ a nepřejíždět přitom žádostivě každý šev a hledat tak pádný důvod, proč si ji (ne)koupit. Muž, který podědil gen Samsonův, nepřemýšlí, protože on VÍ. A ví vždy s přehledem, s obdivuhodným klidem a jasnou myslí. Jeho mozek situaci signalizuje, dešifruje a hledá řešení. Žena by patrně řekla, že předvídá, ale není tomu tak, předvídání je totiž ryze ženské…

Jen žena si s myšlenkami hraje, obléká je, krášlí a zdobí, mužský mozek je prostě zpracovává. Jenže můj muž v tu chvíli skutečně přemýšlel! „Představ si…“ nadhodil tak užasle, že jsem si představovat začala (a je vskutku málo věcí, které umím tak dobře). „Představ si, že v rádiu mluvili o rýži, té mléčné víš?“ Netypicky – Samsonovsky – jsem věděla. „Má prý v sobě složku, která je podobná jedu na krysy!“ Pokýval nedůvěřivě hlavou a dodal: „To je neuvěřitelné, viď?“ Souhlasila jsem, i když mi pravda nebylo docela jasné, zda je neuvěřitelná přítomnost jedu v rýži nebo skutečnost, že na mne toxin jaksi nepůsobí. Proto jsem se zúčastněně optala: „A koupils´ mi jí dost?“

Jen pokud nás život občas skřípne a občas tlačí, ještě nejsme docela v kaši .-)