Důchodce věznil rodinu…

Pokojným, způsobným životem žil, dnes 73letý Josef Frizt se svou manželkou nedaleko středu Amstettenu. Aniž by to žena tušila, pod jejíma nohama trpěla čtvrt století její pohřešovaná dcera se svými třemi dětmi a ona sama vychovávala tři adoptovaná „vnoučata“, která manžel „náhodou“ našel společně s dopisem „cizí“ matky, postupně před vchodem. Byly to děti, které měly „štěstí“, do sklepa k matce se již totiž nevešly. Pod podlahou činžovního domu se mezitím odehrávalo skutečné peklo…

Peklo v podzemí!

Ve skleníkovém efektu 50 krát 60 metrů čtverečních přežívaly první tři potomci ve věku od pěti do dvaceti let. Byli svědky matčina znásilňování, porodů sourozenců a zřejmě také „pohřbu“ kojence, který krátce po porodu zemřel. Pouze televizní obrazovka spojovala podivnou rodinu v hloubi domu se světem nad jejich hlavami. Jaká síla, strach, bezmoc, úzkost, udržela matku šesti dětí ve sklepě? Elizabeth uvádí, že bývala připoutána ke zdi. Znásilňoval snad Frizt i své další uvězněné děti? Celý případ je v šetření rakouské policie, která hovoří jasně:

Na vině jsou rakouské úřady, ale i lidská lhostejnost!

Zejména neomluvitelný přístup sociálních pracovnic, ale také nevšímavost sousedů, či učitelů. Přestože za průhledně kopírujících okolností Frizt s manželkou adoptovali tři novorozeňata odložená na jejich rohožce, teprve devatenáctiletá dcera, jež přivezl v bezvědomí do nemocnice, pomohla policistům vyjevit děsivou pravdu. Dle údajů totiž dívka vůbec neexistovala a lékaři proto obratem předali podivný případ vážně choré mladé ženy na policii. Ta nalezla půldruhé desítky let starý bunkr a předala děti i jejich matku do péče odborníků.

Miloval rodinu tak, že ji hodlal vlastnit?

Bez nadsázky lze říci, že se Josef Fritzl doživotně podepsal na osudu sedmi lidí a smrti kojence, kterému nebyla poskytnuta patřičná lékařská péče. Je více než jisté, že sebevětší trest již tomuto despotickému důchodci nebude dostatečnou odezvou za své hrůzné činy.