Dcera je lesba

Naše 17 letá dcera Míša, byla vždycky trochu odlišná. Od malička se bavila spíše s kluky a vyhnuly se nám i typické dívčí problémy s prvními láskami. Spíše řešila, jak jí problémy holek v jejím věku přijdou banální, oproti třeba hladu v Africe nebo vraždění zvířat pro kožichy. Od 14 let je vegetariánkou. Říkala jsem si, že je dobře, že je tak rozumná a ve všem ji podporovala. Míša se skvěle učí, je na gymnáziu a přeje si být zvěrolékařkou. Když jsem ji před dvěma lety načapala doma s klukem, jak si povídají u čaje, usmívala jsem se a s manželem jsme ji pošťuchovali, jestli už si konečně našla kluka. Patrik je sympatický a i mě se s ním dobře povídá. Míša ale stále opakovala, že je to jen kamarád, přesto jsem ji poučila o antikoncepci a řekla jí, že můžeme zajít k lékaři ji napsat, a že kdyby potřebovala cokoliv vysvětlit nebo poradit, může za mnou kdykoliv přijít. Nepřišla a ani nic nenasvědčovalo tomu, že by s Patrikem měla jiný než kamarádský vztah.

Před půl rokem nahradila návštěvy Patrika, Simona. Samozřejmě mi na tom nebylo nic divného, komu by bylo? Byla jsem ráda, že má Míša kamarádku. Před 14 dny mě Míša poprosila, jestli bych ji se Simonou mohla po diskotéce vyzvednout autem a jestli by mohly spát u nás. Domluvily jsme se na jednu hodinu po půlnoci a já jsem u diskotéky stepovala už půl hodiny před domluveným časem. Když holky vyšly, držely se za ruce a chichotaly se, to bylo ještě normální. Chtěla jsem na ně zamávat, ale než jsem stihla zvednout ruku, ztuhla jsem. Holky se totiž začaly vášnivě líbat! Honem jsem běžela do auta, aby mě neviděly a snažila se to vydýchat. Holky si mě nevšimly a v autě jsme vedly normální rozhovor o tom, co bylo na diskotéce atd. Celou noc jsem nemohla spát a bedlivě poslouchala, jestli neuslyším něco z pokojíku. Pořád se mi honila v hlavě ta scéna před diskotékou a nemohla jsem vyhnat z hlavy představy, co teď dělají. Ráno jsem je pořád pozorovala a přišly mi naprosto normální. Rozumné holky, co vědí, co od života chtějí, rády se jdou pobavit, školu zvládají levou zadní…Pořád jsem se uklidňovala, že třeba něco vypily a chtěly si vystřelit z kluků a tak jsem včera zašla za Míšou do pokoje a naznačovala, až jí to došlo. Řekla mi, že vždycky věděla, že je trochu jiná a až se Simonou jí došlo, že je vlastně na holky, že se mají rády a je šťastná. Zalapala jsem po dechu.

Nemůžu se s tím srovnat. Jak to mám říct manželovi. A co vnoučata? Tak jsem se na ně těšila, teď je mi ale jasné, že jen tak nebudou a když, nevím, jestli bych chtěla, aby je vychovávaly dvě holky. Proti lesbičkám jsem nikdy nic neměla, ale teď se mě to týká a najednou se mi to nelíbí. Chci aby má dcera byla „normální“, vystudovala, našla si muže, zplodili děti… Pořád doufám, že je to jen pubertální „vzpoura“ a přejde ji to, ale jak ji znám, asi to tak bude pořád. Jak se s tím smířit? Máte někdo takovou zkušenost?