Co je to za písmeno?

Malý prvňáček je dítko neposedné. Zdají se mu o škole krásné sny a i po dvou měsících nemůže dospat, aby byl ve třídě pokud možno první. Přestože koná evidentní úspěchy, písmenka v živé abecedě jsou jako živá a složit dvě do slabiky je úkol pro školáka detektiva. Písmenek je totiž stále více a pletou se jak neposlušné provázky. Kluk sice přesně ví, jak které písmenko vypadá, ale jak se jmenuje si nemůže zaboha vzpomenout. Silně mi tak připomíná i mne samotnou, když přesně vím o koho jde, ale nemůžu ho jaksi zařadit…

„To je velké A, malé a, to je I a velké U, to neznám, to je P, to je malé m, to neznám,“ recituje kluk u každého nápisu, či reklamního billboardu, kterého míjíme. Než otevře Čtyřlístek pološeptem si opakuje známá písmenka, přesto jsou mezi nimi i ta, která se do hlavičky jaksi nevejdou. Zdá se, že nemají svůj kód, pod který by je mohlo dítko uložit. „To E je jako žebřík, když uvidíš žebřík, vzpomeneš si na E,“ našeptávám nápovědu. Dítko ji s nadšením přivítá, ale za pouhé tři vteřiny je schopné se rozplakat vztekem i lítostí, protože zase neví. A když ano, pak rozhodně není zaručeno, že žebřík bude automaticky E i zítra…

„Jak se jmenuje tohle písmenko, vždyť už jsem ti to říkal desetkrát!!!“ nechá se rozčílit jindy naprosto klidný otec. „Nevím,“ rozčiluje se dítě a vrací tak otci stejnou mincí. „Už jsi ho jednou poznal, řekni to znovu, co je to za písmeno?“ „P“, pohotově odvětí kluk. „Jo? A co je teda tohle za písmeno?“ ťuká táta prstem do tiskacího péčka. „P“ nadhodí znovu kluk. „Tak vidíš, a co je teda tohle za písmeno?“, vrací se táta k původnímu žebříku, ale dítě opět netuší, krčí rameny a po chvíli už nepozná ani P a posílá otce Pryč, protože s ním už „nekámo“ a taky ho nemá rád!

„Jenže on to fakt neví,“ naříká bezmocně otecko. „Je to normální?“ Kamarád kantor mu radí: „Hlavně trpělivost a klid.“ Sám má dítek ve třídě osmnáct a dobře ví, že i děti, které tempo nedrží, se nikde nezdrží. „Zkus písmenkové fígle…“

Kolovrátek: dvakrát více platí, že opakování je matka moudrosti. Pokud si dítě nepamatuje jak se některé písmenko, či písmenka jmenují, vyplatí se je umisťovat na první místo a také mezi ostatní písmenka, stále dokola a dokolečka… „E, I, E, U, E, M, E, I, O, E, P, E, A, O“

Když neví jak se jmenuje: hledej – nechejte ho písmenko hledat mezi ostatními: „Ukaž mi písmeno… E?“ napiš nechejte ho písmenko nakreslit: „Jak se píše…E?“ poznej – nechejte ho písmenko pojmenovat: „Jak se jmenuje tohle písmenko?“

Tatínek, který se synovu studiu věnuje den po dni, také po tatínkovsku nalézá i své vlastní osobité způsoby jak sebe i dítě na domácí úkoly naladit. Sladkosti za odměnu se nedoporučují, a tak zvolil táta zlatou střední cestu a láká úspěch na energii z hroznového cukru. Za písmenko, pro kluka i pro tatínka malinká cukrátková pecinka .-)

Příště autentický příběh od katedry metoda biče, jak ji zažil náš známý kantor na vlastní kůži.