Chudoba nás nezajímá

 

Zhruba polovina chudých dětí žije v neúplných rodinách. Chudoba u nás ale neznamená to, co třeba v Africe, děti nemají hlad, nechodí polonahé a nežijí ve stlučených chatrčích, přesto jsou sociálně oslabené. Jejich rodiče jim například nemůžou zaplatit dobré vzdělání, děti se častěji „poflakují“ za po ulicích, protože si jejich rodiče nemůžou dovolit kvalitní zájmové kroužky, nemají třeba doma ani počítač, takže se nemůžou s jeho pomocí vzdělávat, dovolená u moře nebo „jen“ škola v přírodě se spolužáky nepřipadá v úvahu. To má samozřejmě na děti dalekosáhlý dopad.

„Anička je moc smutná, když po prázdninách slyší spolužáky vyprávět o dovolených u moře, ale já jsem ráda, že vůbec nějak vyžijeme. Úspory máme minimální, takže kdyby byla potřeba nějaká větší oprava, máme smůlu. Občas nám finančně vypomůžou rodiče, ale sami jsou v důchodu, takže peněz také nemají nazbyt.“ Vypráví matka samoživitelka Adéla. „Aniččin táta od nás odešel, když jí bylo 5 let, alimenty neplatí a zdejší zákony jsou na něj krátký. Moc by nám pomohlo, kdyby alimenty vyplácel stát a pak je po něm vymáhal. Takhle živoříme v garsonce a každý měsíc se modlím, abychom vyšly s penězi. Nemůžu si dovolit onemocnět, protože to bychom se dostaly do dluhů. A pokud onemocní Anička, je to s těmi všemi poplatky dost náročné.“ Pokračuje Adéla, která si s platem a se všemi příplatky od sociálky přijde na 7000 korun. Po zaplacení nezbytných výdajů jí zbude 2500,- ze kterých musí nakoupit jídlo, oblečení, potřeby do školy atd. „Občas si vezmu na doma nějakou domácí práci, třeba balení letáků, to pak dělám několik nocí a přijdu si na pár stovek. Ty pak dávám stranou, abych z nich mohla udělat Aničce alespoň hezké Vánoce.“ Uzavírá smutně Adéla. Starosti jsou na ní vidět. 30 letá žena vypadá o 10 let starší, je unavená a strhaná, přesto je šťastná, že má svou milovanou dceru a obě jsou zdravé.

Chudé děti mají také horší stravu. Převažují levné ne příliš kvalitní uzeniny a sýry a v zimním období chybí dětem ovoce a zelenina, které v tu dobu bývají příliš drahé.

A podle čeho se chudoba posuzuje? Chudí jsou ti, kteří mají měsíčně pod 60% nejčastějšího hrubého příjmu v zemi. To je u nás cca 16 – 18 tisíc korun. Přestože jsme zhruba v polovině žebříčku chudoby dětí v EU, nikdo se této problematice nevěnuje a to i přesto, že jedním z jejích faktorů je i nízká porodnost. Právě hrozící chudoba totiž nejvíce ovlivňuje páry, které rozhodují o počtu svých dětí. „Přáli jsme si ještě jedno dítě, ale vím, že bych mu nemohla dopřát to, co jsem dopřála Honzovi. Jen za školu, koníčky a pěkné oblečení pro něj dáme měsíčně kolem 5 tisíc. Mohli bychom to snížit, ale nechceme. Chceme si zachovat vyšší životní standart, šetříme Honzovi na školu, koupili jsme mu malý byt, až vyroste a to bychom prostě dvěma dětem dát nemohli.“ Shrnuje životní situaci 35-letá Jana, máma 12-letého Honzy.

A určitě to znají i maminky tzv. střední třídy. Po zaplacení všech nezbytných nákladů mezi které mnohdy patří i hypotéka, a nakoupení jídla a potřeb pro děti, je i příjem dvou lidí, kteří nežijí na hranici chudoby, napjatý. Hodně rodin, které znám žije doslova od výplaty k výplatě a třeba na dovolenou si našetří tak jednou za pět let. Myslím, že by se nad tím měli politici opravdu zamyslet a přestat podporovat lidi, kteří nechtějí pracovat a žijí jen ze sociálních dávek a místo toho podporovat rodiny, které mají nízké příjmy i přesto, že pracují. Někdo mi může oponovat, že je to vše otázkou vzdělání, ale tak to není. Ani vysokoškolsky vzdělaní lidé nemusí mít desetitisícové příjmy a naopak třeba šikovný zedník si vydělá víc než třeba učitel. Záleží také na tom, kde lidé bydlí. Např. v některých městech severních Čech ušetří třeba za bydlení, ale na druhou stranu kvůli vysoké nezaměstnanosti zůstanou buď bez práce, seženou si špatně placenou, nebo utratí spoustu peněz za dojíždění za prací. Podporu ze strany vlády bych si představovala třeba ve snížení daní nebo dotování více míst ve větších firmách a samozřejmě více peněz pro marodící, kteří mají rodinu a více výhod pro rodiny s dětmi do 4 let. Myslím, že když třeba nemusí za veřejnou dopravu platit politici, proč by měly mámy s dětmi? A nebo proč nejsou děti do 18 let osvobozeny od plateb za odpad? Jsou to takové drobnosti, které ale za rok vydají na několik tisíc korun. Určitě by se našlo více věcí, na kterých by mohly rodiny s dětmi ušetřit a možná by se snížil i počet chudých dětí. Těm bych třeba ještě přispívala na počítač a školní potřeby. Stačila by i taková maličkost, jako dělá jedna obec na severu Čech. Všem méně majetným rodinám dávají každý měsíc kilo ovoce pro děti.

A jak vycházíte s penězi vy? Co by podle vás mohl stát udělat pro větší příjmy rodin?