Chtěla bych rodit, musím do práce!
Ale Leni, protože bychom už je vážně neuživili?“ Lenka není naivní, ví, že rodina něco stojí, ale je máma a má v sobě jakousi známou, nutkavou potřebu pořídit sestrám bratříčka. Ale manžel je pevný jako skála. Tedy v místech hrudního koše, kde se skrývá měkké srdce a pevné odhodlání. „Vždyť po sobě budou věci nosit,“ nabízí žena kompromis. Zrovna chtěla vyložit na stůl trumf a našeptat mužíčkovi, že se mu bude po miminkách stýskat. Ale v tu nejnevhodnější chvíli přišla Maruška a v zahlásila: „Mami, Estelka se pokakaja…“ Tatínek, který se unaveně chopil plenky a šel po čichu se ve dveřích otočí: „Uznej, že už mám právo mít po těch letech taky trošku klidu. „Rodím, kojím přeci já, i doma jsem já…“, argumentuje Lenka, jelikož by ráda svedla pozornost na sebe, člověka, který by měl správně rozhodovat o počtu dětí. Tím si ale pod sebou podřezává větev a kulatící se bříško se vzdaluje jak rychlík. „Tak snad bych do toho taky mohl mluvit, ne!“, rozčílí se Luděk. S tím ale žena počítá, ví, že mateřství není zadarmo a obhájit si ho před vlastním mužem je stejně zdlouhavé jako čekat až zvýší přídavky na děti.
Lenka je žena činu, klidně sbalí rodinku a sama se vydá s dětmi na hory, na chatu, na prázdniny po zemích českých a moravských. Není líná, děti si pořídila až po třicítce, kdy vyzrála v ženu hodnou rodiny. A jakmile mateřství ochutnala, jako by se ho už nechtěla vzdát. Luděk má na věc jiný názor a má na něj právo. Pořizovat si soukromou mateřskou školku je dnes luxus. Děti rostou a s nimi rostou i starosti, požadavky. Luděk má prozíravé tušení, že už brzy přijde doba, kdy podědit šatník bude mladším sestrám na obtíž, a kdy si budou přát každá zvlášť roztomilé holčičí a dívčí drobnosti. Luděk jako starostlivý otec se bude moci strhat, aby jim dopřál ze svého platu to podstatné a blízké komfortu. Za rodinu ještě přeci stále nese zodpovědnost muž. Je tedy jednoznačné, komu náleží poslední slovo!
Velká rodina v nové době
Už v minulém století polemizovali psychologové o vícečetné rodině jako o nepraktickém počinu, které je třeba si rozmyslet. Důraz stavěli na nemožnosti sehrát početnou rodinu dohromady, aniž by rodiče zapomněli, že jsou žena a muž, aniž by museli starší děti přebírat zodpovědnost za domácnost a mladší děti vychovávat. V náročné moderní době, kdy je na rodiče kladen tlak děti nejen uživit, ale dopřát všem vzdělání a řadu nadání rozvíjejících kroužků, je prý takřka nemožné převádět staré modely do nového času. Ovšem jsou mezi námi i tací, kteří se nehodlají z rodiny živit a nejkrásnějším tajemstvím je obličej jejich dalšího potomka a jeho sbližování, s milujícími členy rodiny.