Bezpečně na silnicích

Držíte dítě u přechodu za ruku a už 5 minut čekáte, jestli někdo alespoň přibrzdí, abyste mohli bezpečně přejít na druhou stranu. Sotva se jeden slušný najde, z protisměru se přiřítí další auto, které vás pustit nehodlá. Sedíte s rodinnou v restauraci na obědě. Od vedlejšího stolu slyšíte veselý rozhovor dvou mužů: „Dvě piva ze mě za chvíli vyprchají, takže kdyby mě stavěli, už nenadejchám“. Jedete autem 45 kilometrovou rychlostí po městě a najednou vám nečekaně 5 metrů od přechodu strčí uspěchaná máma kočárek do silnice a vy máte co dělat, abyste zabrzdili. Předjedete řidiče, který jede 70 a i když vy jedete 90, předjetého řidiče se to dotkne a začne zbrkle předjíždět ve 130 kilometrové rychlosti. Nedočkavý řidič si na křižovatce myslí, že to stihne a vjede vám pod auto. To jsou situace, které denně zažíváme na silnicích. Denně se také dozvídáme zprávy o lidech, kteří při nehodách zemřou. Může kampaň, která ukáže realisticky natočené nehody vylepšit myšlení řidičů a zlepšit statistiky nehod?

Kampaň poběží v televizi a ve formě spotu v rádiích až do roku 2010. Když jsem viděla pár videí této kampaně, řekla jsem si, že je to velmi dobře natočené, ale nic víc. Vím, že lidé tam nejsou skuteční, takže to na mě nepůsobilo nijak zvlášť emotivně. Říkala jsem si, že to bude mou oblibou v hororových filmech, ale když jsem se zeptala kamarádek, viděli kampaň podobně. A tak si říkám, jak to má působit na agresivní řidiče?

Pamatuji si, jak bodový systém sliboval ohleduplnější řidiče. Výsledek? Žádný. Navíc nejagresivnější řidiči v rychlých drahých autech si svoji beztrestnost zaplatí, a že to odnese třeba nevinný táta od rodiny? To nikoho nezajímá. Také politici, kteří by měli jít příkladem, nedodržují předpisy, tak proč bychom měli my?

Nechci být jen kritická, doufám že kampaň zachrání alespoň jeden lidský život, ale možná by bylo lepší 150 milionů věnovat rodinám obětí, které by pak vyprávěli skutečné příběhy. Mě třeba už 5 let zní v hlavě slova táty 18-leté dívky, kterou smetl opilý řidič. Její táta jel chvíli na to okolo, viděl její kamarádky, jak křičí, že je snad mrtvá a na to vystoupil z auta a do příjezdu sanitky jí masíroval srdce. „Když jí na chvíli začalo bít srdce, myslel jsem, že máme vyhráno, ale v nemocnici nám zemřela.“ Opuchlé oči táty a fotka krásné mladé holky, která by mohla být klidně modelkou, mi v hlavě naskočí kdykoliv si chce můj manžel sednout za volant po předchozí bujaré noci. „Buď řídím já nebo jdeme s Adámkem pěšky, uvědom si, že riskuješ život i nás dvou.“ Říkám mu vždy a opravdu pokaždé v tomto případě řídím já.

A co si o kampani myslíte vy? Co si myslíte, že by zabralo, aby na silnicích bylo opravdu bezpečně?