A zase to očkování
Adámek byl po 15.měsíci očkovaný vakcínou Trivivac, která byla hrazená. Nechtěla jsem si připlácet, protože už tak jsem do nadstandardních vakcín, dali hodně peněz. Do dvou dnů od podání živé vakcíny proti spalničkám, zarděnkám a zarděnkám, dostal takový průjem, že skončil v nemocnici. I lžička čaje z něj šla horem i spodem.. Naše zážitky z nemocnice jsem tu tehdy opsala v pětidílném seriálu a už bych se k nim nerada vracela. Bylo to jedno z nejhorších období v mém životě.
Když Míša oslavil 14 měsíc, dostal pozvánku na očkování, tentokrát šetrnějším Priorixem. Adámek s ním byl přeočkovaný a bez problémů, tudíž jsem se obávala méně. Doktor mu píchl vakcínu, aniž by uronil slzičku, sestřička mě upozornila, že za 7 až 10 dní, můžou přijít teploty. Ovšem hned třetí den se dostavil průjem, nebyl tak častý a hrozný jako u Adámka, přesto Míšu velmi trápil, pátý den se k němu přidaly teploty, přes den mírné, v noci ovšem dosáhly až přes
A já musím znovu přemýšlet nad smysluplností takového očkování. Jistě, určitě je potřebné, ale jestliže je vakcína takto nešetrná (a není to jen náš případ), nebylo by lepší ji posunout na pozdější věk nebo alespoň dávky rozdělit na vícekrát, aby se tyto případy co nejvíce omezily? Zkusím o tom promluvit s naším lékařem a doufám, že mě neodbude jen slovy „tak jsme se trefily do nějaké nemoci“, což mi řekla předchozí lékařka. Ovšem dvakrát stejná náhoda už se mi nezdá být náhodou a lékař by měl každý takový případ hlásit hygieně. Jen tak se docílí toho, že se další děti nemusí tolik trápit s nežádoucími účinky..